A nakonec ještě povídání o homeopatii – což je prý 2. nejrozšířenější léčebný systém tohoto světa.
Homeopatie je vlastně výtvorem vzniklým na kritice západní medicíny – a v Evropě. Míšeňský rodák Dr. Samuel Hahnemann (1755 – 1843) překládal medicínské texty, které také kriticky komentoval. Obzvláště kritický byl k často drastickým léčebným postupům, které neměly rozumné a logické vysvětlení. Sám měl určité zdravotní problémy – slabost žaludku. Podle jakési rady vyzkoušel léčbu velkými dávkami chininu, který se používá na léčení malárie. Žaludečních problémů se sice nezbavil, avšak vyvolal si příznaky právě malárie… To jej přivedlo k myšlence, že látka ve velké koncentraci nemoc vyvolá a v malé koncentraci ji léčí – základem homeopatie je tvrzení, že podobné léčí podobné. Na tom založil experimenty, při kterých cíleně snižoval koncentraci účinné látky a vylaďoval postup, který nazval potencování. On tehdy nevěděl nic o Avogadrově konstantě, ale došel ke koncentracím, které byly faktickou nulou, přesto preparáty vykazovaly vynikající léčebné vlastnosti.
Homeopatie, ač vlastně „západní medicína“, má z hlediska západní medicíny dva závažné problémy:
Byl jsem svědkem určitého pokusu o takové stanovení možného počtu nemocí. To číslo bylo hrubým zjednodušením, ale vypadalo takto:
počet nemocí = 26! × 365! × 75000!
Nechávám na čtenáři pokus o vyčíslení takovéhoto čísla. Já osobně bych podobný hrubý výpočet provedl spíše podle vzorce:
počet nemocí = 1,5 × (~700)!
Ono číslo „přibližně 700“ je orientačně počet akupunkturních dráhových i mimodráhových bodů, násobek 1,5 vyjadřuje to, že musím uvažovat nikoliv 2, ale 3 stavy: prázdnotu, plnost a přeplnění. To číslo je stejně naprosto šílené.
Z těchto důvodů se nedaří dosáhnout opakovatelnosti léčby podle principů Lege Artis a tak západní medicína nejraději hovoří o placebo-efektu. Nevyjádřeným problémem homeopatie je také to, že homeopatické léky nejsou tak skvělým generátorem zisku, jako preparáty, které používá západní medicína. Homeopatické léky jsou poměrně laciné a dají se připravovat bez problémů i svépomocí doma.
Kde se tedy bere síla homeopatických léků? Nevím, dnes již jako v podstatě agnostik tvrdím, že to není důležité, hlavní je účinek. Ale určité vodítko mám a myslím, že vůbec není špatné. Ve fyzikální chemii existuje teorie tavenin. Jsou vlastně dvě teorie tavenin. Klasická teorie říká, že tavenina se podobá plynu, ve kterém jsou molekuly stračeny takřka na velikost krystalové mříže a mají vysokou pohyblivost – ta se používá v běžné chemii (alespoň jsme se to tak učili). Protože však tato teorie nebyla schopna vysvětlit jevy běžně pozorované v hutnictví, používá se v této oblasti jiná teorie, že totiž tavenina se podobá krystalické látce na „krátkou vzdálenost“. Tedy jednotlivé krystality mají vysokou stabilitu a kromě jiného mohou nést běžně známé poruchy krystalové mříže. Za takových okolností je snadné si představit, že jádrem homeopatik jsou „kopie“ povrchových struktur, či spíše povrchových napětí, právě oněch „aktivních látek“, ale samotné „aktivní látky“ jsou nežádoucí – neboť jako aktivní toxiny vyvolávají příslušné problémy – nemoc. Homeopatika tedy zřejmě jsou schopné vnést masivně do těla ono nic, které vypadá stejně, jako nějaký vetřelec – a tím vyvolá odezvu, která jinak může být jen nezřetelná a nedostatečná, například pro zamaskování problémů hlenem. Toto je pouze velmi jednoduchý pohled a dokonce na základě svých zkušeností si myslím, že spíše okrajový. Osobně mám dojem, že hlavní mechanizmus, byť asi podobný, bude ležet úplně někde jinde – v regulaci funkčních membrán.
Z toho také vyplývá hlavní účinná oblast homeopatie. Homeopatika lze efektivně využít pro vyvolání čistících procesů a pro to, co bych nazval „potlačením šumu“. Ovšem právě „nadbytek všeho“ je pro „moderního“ civilizovaného člověka dosti obvyklý. Homeopatie stejně, jako západní a čínská medicína nastoluje zdraví obnovením rovnováhy. Ovšem na rozdíl od západní medicíny pracuje výhradně tak, že „z té houpačky snímá z přetížené strany“, zatímco západní medicína výhradně „nakládá na oslabenou stranu houpačky“. Protože u řady lidí ta „houpačka“ prostě je přetížená, nový náklad západní medicíny může vyvolat její „rozlomení“, homeopatie prostě v řadě případů je optimálním řešením. Podle mého názoru se čínská medicína tváří spíše jako alopatická, avšak dokáže, je-li to potřeba, „té houpačce i odlehčit“.