Dýchání nás provází po celý život, od narození až do smrti. Dýchání, to je nádech, výdech, nádech .. a tak pořád dokola - takže to je vlastně jednoduché. Nebo, že by ne?

Složení vzduchu v plicích

Pro začátek trochu matematiky. Zkusíme si spočítat, kolik vlastně máme kyslíku v plicích v závislosti na tom, jak dýcháme. Tedy nejprve nějaké údaje (z webů http://www.chts.xf.cz a http://www.medicina.cz):

Obsah kyslíku ve vzduchu	~21%
Obsah kysličníku uhličitého ve vzduchu	~0,04%
Spotřebovaný kyslík ze vzduchu	~4 %
Zbytkový objem plic	~1,5 l
Vitální objem plic	~4 l
Běžný klidový nádech	~0,5 l
Mrtvý prostor dýchacích cest	~0,15 l
Rezervní objem plic při výdechu	~1 l
Rezervní objem plic při nádechu	~3 l
Klidová ventilace plic	~7,5 l/min

Uváděná data jsou vlastně trochu zjednodušená, výpočty taktéž, jde spíše o názornost tendencí a jednoduchost výpočtu, než o přesnost. Zkusíme si s těmi čísly trochu pohrát, tedy budeme zjednodušeně počítat, jaká je koncentrace kyslíku a kysličníku uhličitého v okamžiku dokončení nádechu. Vzoreček bude:

C = (C_vzd.V_vzd + C_r.V_r + C_m.V_m) / (V_vzd + V_r + V_m)

kde C je koncentrace a V je objem, indexy vzd značí vzduch, r rezervní objem a m mrtvý objem

1. Budeme uvažovat běžný klidová výšeuvedený dech, tedy rezervní objem plic při výdechu 1 l a nádech 0,5 l. To znamená ~15 dechů za minutu. Nadechujeme vzduch s 21% kyslíku a 0,04% kysličníku uhličitého. Ve výdechu máme ~17% kyslíku a 4% kysličníku uhličitého.
2. Zkusme si uvědomit, jaký dech je obvyklý u nemocných lidí: je mělký a často nejsou schopni se donadechnout. Tedy řekněme rezervní objem plic při výdechu 1,5 l a nádech 0,25 l. To znamená ~30 dechů za minutu, což myslím není u mnoha nemocných nereálné číslo. Koncentrace stejné, jako výše.
3. A do třetice zkusme, co s tím udělá trochu hlubší dech, tedy třeba rezervní objem plic při výdechu 0,5 l a nádech 1 l. To znamená ~7,5 dechů za minutu, koncentrace jako výše.

Výsledky máme v tabulce. Je vidět, že ačkoliv minutová ventilace plic je ve všech případech stejná, máme pokaždé jiné množství kyslíku i kysličníku uhličitého v plicích. V těle máme samozřejmě čidla, která sledují koncentraci plynů v krvi a podle toho upravují dech, tedy v druhém případě (málo kyslíku) se bude dech ještě zrychlovat, ve třetím případě (hodně kyslíku) se bude dech zpomalovat. To znamená, že pro zajištění stejného množství kyslíku v druhém případě spotřebujeme více energie, zatímco ve třetím případě méně energie. Na závěr upozorňuji, že tak, jak je jasně škodlivý nedostatek kyslíku v plicích, je stejně škodlivý i přebytek kyslíku.

dech	koncentrace kyslíku	koncentrace kysličníku uhličitého
ad1) obvyklý	~18,2 %	~2,8 %
ad2) mělký	~17,5 %	~3,5 %
ad3) hluboký	~19,4 %	~1,6 %

Pokud si zkusíme uvedená čísla porovnat, zjistíme, že koncentrace kyslíku se moc nemění; ve druhém případě nám ho chybí nějakých 4% a ve třetím případě ho máme navíc nějakých 6%. Ani jeden z těchto případů nepředstavuje nějakou tragédii, nebo výhodu. Těch pár procent je na úrovni změny parciálního tlaku kyslíku v průběhu vysokohorských tůr v našich velehorách... Zajímavější je koncentrace kysličníku uhličitého, kterého máme v druhém případě skoro o čtvrtinu více a ve třetím případě o více jak 40 % méně! To představuje obrovské změny parciálního tlaku kysličníku uhličitého v plicích a tedy velký rozdíl na "vysávání" CO₂ z krve. V každém případě je na první pohled jasné, že když se naučíme hlubší dech, ušetříme svoje síly a usnadníme tím i tkáňové dýchání. Ne náhodou jógíni k dechu říkají, že "abychom mohli nádobu naplnit, musíme ji nejprve vyprázdnit". K tomu nutně vyvstává otázka: Je mělký dech následkem nemoci, nebo její příčinou? Tyto výpočty zcela jasně ukazují, že mělký dech může mít na vzniku nemoci velký podíl.

Jak dýchat

 A o tomto zase napíšu někdy příště.